Skutky apoštolské.
19.
A když byl Apollos v Korintu, stalo se, že Pavel prošel horními kraji a přišel do Efezu. A když tam nalezl některé učedníky, 
řekl jim: “Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?” Ale oni mu řekli: “Nikdy jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.” 
Řekl jim: “Jak jste tedy pokřtěni?” A oni řekli: “Janovým křtem.” 
Pavel tedy řekl: “Jistě, Jan křtil křtem pokání a říkal lidem, aby uvěřili v toho, který měl přijít po něm, to jest v Krista Ježíše.” 
Když to tedy uslyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. 
A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali. 
A bylo jich celkem okolo dvanácti mužů. 
Pavel pak vešel do synagogy a směle tam mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o Božím království. 
A když se někteří zatvrzovali, byli nepovolní a přede všemi zlořečili té cestě, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a každý den promlouval ve škole jistého Tyranna. 
A to se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, jak Židé, tak Řekové, slyšeli slovo Pána Ježíše. 
Bůh pak dělal skrze Pavlovy ruce mimořádné zázraky, 
takže lidé dokonce přinášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné a nemoci od nich odstupovaly a zlí duchové z nich vycházeli. 
Někteří z potulných židovských zaklínačů se pak pokusili vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo měli zlé duchy. Říkali: “Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel!” 
A to dělalo sedm synů židovského velekněze Skévy. 
Zlý duch jim však odpověděl: “Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?” 
Ten člověk, ve kterém byl zlý duch, se tedy na ně vrhl, přemohl je a zmocnil se jich, takže utekli z toho domu nazí a zranění. 
A to vešlo ve známost mezi všemi Židy i Řeky bydlícími v Efezu. Na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo velebeno. 
Mnozí z těch, kteří uvěřili, tedy přicházeli a vyznávali a odhalovali své skutky. 
Také mnozí z těch, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A když spočítali jejich cenu, shledali, že stály padesát tisíc stříbrných. 
Tak mocně rostlo Pánovo slovo a rozmáhalo se. 
A když se staly tyto věci, rozhodl se Pavel v duchu, že projde Makedonii a Acháji a půjde do Jeruzaléma. Řekl: “Až tam pobudu, musím také vidět Řím.” 
Dva z těch, kteří mu pomáhali, Timotea a Erasta, tedy poslal do Makedonie, ale sám zůstal ještě načas v Asii. 
Tehdy nastal kvůli té cestě nemalý rozruch. 
Jeden stříbrotepec jménem Demetrius, který dělal stříbrné napodobeniny Artemidina chrámu, totiž poskytoval nemalý výdělek řemeslníkům. 
Ty svolal spolu s těmi, kteří dělali podobné věci, a řekl: “Muži, víte, že z tohoto řemesla je naše bohatství. 
A vidíte i slyšíte, že nejen v Efezu, ale téměř po celé Asii ten Pavel přesvědčil a odvrátil veliké množství lidí, protože říká: ‘Ti, kteří jsou udělaní rukama, nejsou bohové!’ 
Hrozí tedy nejen, že nastane krach našeho řemesla, ale také, že chrám veliké bohyně Artemis nebude považován za nic a bude poškozena důstojnost té, kterou ctí celá Asie i celý svět!” 
A když to uslyšeli, byli naplněni hněvem a začali křičet: “Veliká je efezská Artemis!” 
Celé město se tedy naplnilo rozruchem a když chytili Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy společníky na cestách, hnali se všichni společně do divadla. 
(Když však chtěl Pavel jít mezi lid, učedníci ho nenechali. 
Dokonce i někteří z předních mužů Asie, kteří byli jeho přáteli, k němu poslali s prosbou, aby se nevydával do divadla.) 
A jedni křičeli to, druzí ono, protože shromáždění bylo zmatené a mnozí ani nevěděli, proč se sešli. 
Potom ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr tedy pokynul rukou a chtěl před lidem pronést obhajobu. 
Když ale poznali, že je to Žid, vydali všichni jeden hlas a křičeli asi dvě hodiny: “Veliká je efezská Artemis!” 
A když městský sekretář upokojil zástup, řekl: “Muži efezští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efezských je strážcem chrámu veliké bohyně Artemis a její sochy, která spadla z nebe? 
A poněvadž jsou tyto věci nepopiratelné, je třeba, abyste zachovali klid a nedělali nic ukvapeného. 
Přivedli jste totiž tyto muže, kteří ani nespáchali svatokrádež, ani se nerouhají vaší bohyni. 
Jestliže má tedy Demetrius a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se veřejné soudy a jsou tu místodržitelé. Tam ať jedni druhé žalují. 
A pokud žádáte ještě něco jiného, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění. 
Hrozí nám totiž, že budeme kvůli dnešku obviněni ze vzpoury, a není žádný důvod, který bychom mohli udat, proč jsme se tu srotili.” A když to řekl, rozpustil shromáždění.