Skutky apoštolské.
21.
Jakmile jsme se tedy s nimi rozloučili, vypluli jsme a přímým směrem jsme přijeli na ostrov Kós a druhý den na Rodos a odtud do Patary. 
Tam jsme našli loď, která plula do Fénicie, nastoupili jsme na ni a vypluli. 
Když se nám pak začal ukazovat Kypr, nechali jsme ho po levé straně. Pluli jsme do Sýrie a přistáli v Týru, protože tam měla loď vyložit náklad. 
A když jsme nalezli učedníky, zůstali jsme tam sedm dní. Ti říkali Pavlovi skrze Ducha, aby nechodil do Jeruzaléma. 
Po naplnění těch dnů jsme se vydali na cestu a všichni nás vyprovázeli i s ženami a dětmi až za město, kde jsme na břehu poklekli a modlili se. 
A když jsme se spolu rozloučili, nastoupili jsme na loď a oni se vrátili domů. 
My jsme se pak z Týru vydali na další plavbu a dorazili jsme do Ptolemaidy. Pozdravili jsme bratry a zůstali jsme u nich jeden den. 
Nazítří jsme my, kdo jsme byli s Pavlem, odešli a přišli jsme do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty Filipa (který byl z oněch sedmi) a zůstali jsme u něho. 
Ten měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly. 
A když jsme tam pobývali již mnoho dní, přišel z Judska jeden prorok jménem Agabus. 
Když k nám přišel, vzal Pavlův pás, svázal si ruce i nohy a řekl: “Toto říká Duch Svatý: Toho muže, kterému patří tento pás, takto svážou Židé v Jeruzalémě a vydají ho do rukou pohanů.” 
A jakmile jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i ti, kdo byli z toho místa, aby nechodil do Jeruzaléma. 
Pavel však odpověděl: “Co děláte? Proč pláčete a trápíte mé srdce? Vždyť já jsem připraven nejenom být svázán, ale také v Jeruzalémě umřít pro jméno Pána Ježíše!” 
Když se tedy nechtěl dát přesvědčit, přestali jsme se slovy: “Ať se stane Pánova vůle.” 
Po těch dnech jsme se tedy připravili a vydali se vzhůru do Jeruzaléma. 
Šli s námi i učedníci z Cesareje a vedli nás k jistému Mnázonovi z Kypru, dávnému učedníkovi, u kterého jsme měli být hosty. 
A když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přijali. 
Druhého dne tedy šel Pavel s námi k Jakubovi a tam se sešli všichni starší. 
A když je pozdravil, vyprávěl jim jedno po druhém všechno, co Bůh skrze jeho službu udělal mezi pohany. 
Když to tedy uslyšeli, oslavovali Pána. Potom mu řekli: “Vidíš bratře, kolik desítek tisíc je Židů, kteří uvěřili, a všichni jsou horliví milovníci Zákona. 
Ale o tobě mají zprávu, že učíš všechny Židy, kteří jsou mezi pohany, aby odstoupili od Mojžíše, a říkáš, že nemají obřezávat syny ani zachovávat zvyky. 
Co tedy s tím? Určitě se shromáždí zástup, protože uslyší, že jsi přišel. 
Udělej tedy to, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří na sobě mají slib. 
Vezmi je k sobě, nech se s nimi očistit a zaplať za ně náklady, aby si oholili hlavy. Tehdy všichni poznají, že na tom, co o tobě slyšeli, nic není, ale že i ty sám chodíš v řádu a zachováváš Zákon. 
A ohledně těch, kteří uvěřili z pohanů, my jsme o tom psali a usoudili jsme, aby nic z toho nedodržovali, jen aby se zdržovali od masa obětovaného modlám, od krve, od zardoušeného a od smilstva.” 
Tehdy Pavel vzal ty muže a když se s nimi druhého dne očistil, vešel do chrámu, aby ohlásil, kdy se vyplní dny toho očištění - až bude za každého z nich přinesena oběť. 
A když se těch sedm dní už mělo vyplnit, spatřili ho v chrámu Židé z Asie. Ti vzbouřili všechen lid a vrhli se na něj 
s křikem: “Izraelité, pomozte! Toto je ten člověk, který všechny všude učí proti tomuto lidu, Zákonu i místu a k tomu ještě přivedl do chrámu Řeky a poskvrnil toto svaté místo!” 
(Předtím s ním totiž ve městě viděli Trofima z Efezu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.) 
Tak se rozbouřilo celé město. Lidé se seběhli, chopili se Pavla a táhli ho ven z chrámu. A dveře byly ihned zavřeny. 
Když už ho však chtěli zabít, došla k veliteli posádky zpráva, že se celý Jeruzalém bouří. 
Ten ihned vzal vojáky a setníky a přiběhl na ně. A oni, jakmile uviděli velitele a vojáky, přestali Pavla bít. 
Tehdy velitel přistoupil, chopil se ho, poručil, ať ho sváží dvěma řetězy, a ptal se, kdo to je a co udělal. 
V zástupu však jedni křičeli to a druzí ono. A protože kvůli hluku nemohl zjistit nic jistého, poručil, aby ho odvedli do pevnosti. 
A když se ocitl na schodech, přihodilo se, že ho kvůli násilí davu museli vojáci nést. 
Šlo za ním totiž množství lidí křičících: “Pryč s ním!” 
Když pak už měl Pavel být přiveden do pevnosti, řekl veliteli: “Mohu ti něco říci?” A on řekl: “Ty umíš řecky? 
Takže ty nejsi ten Egypťan, který před nedávnem vzbouřil a vyvedl na poušť ty čtyři tisíce hrdlořezů? 
Pavel tedy řekl: “Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Proto tě prosím, dovol mi promluvit k lidu.” 
A když mu to dovolil, Pavel zůstal na schodech a pokynul rukou lidu. A když nastalo hluboké ticho, promluvil k nim hebrejským jazykem: