Skutky apoštolské.
23.
Pavel tedy upřeně pohlédl na veleradu a řekl: “Bratři, já až do tohoto dne žiji před Bohem s naprosto čistým svědomím.” 
Nejvyšší kněz Ananiáš tedy přikázal těm, kdo u něj stáli, aby ho bili přes ústa. 
Tehdy mu Pavel řekl: “Tebe bude bít Bůh, obílená stěno! Ty tu sedíš, abys mě soudil podle Zákona a proti Zákonu mě nařizuješ bít?” 
Ti, kdo tam stáli tedy řekli: “Ty spíláš Božímu nejvyššímu knězi?” 
Pavel řekl: “Nevěděl jsem, bratři, že je to nejvyšší kněz. Je přece napsáno: ‘Vůdci svého lidu nebudeš zlořečit.’” 
Když pak Pavel poznal, že ve veleradě je jedna strana saduceů a druhá farizeů, zvolal: “Bratři, já jsem farizeus, syn farizea; jsem souzen kvůli naději zmrtvýchvstání!” 
A když to řekl, došlo mezi farizeji a saduceji k hádce a shromáždění se rozdělilo. 
Saduceové totiž říkají, že není žádné vzkříšení ani anděl nebo duch, ale farizeové to obojí vyznávají. 
Nastal tedy veliký křik a z farizejské strany povstali zákoníci a bojovali za něj se slovy: “Nic zlého jsme na tomto člověku nenašli; jestliže tedy k němu mluvil duch nebo anděl, nebojujme proti Bohu!” 
A když nastal veliký rozbroj, poručil velitel vojákům (z obavy, aby Pavla neroztrhali), ať sejdou dolů, vytrhnou ho z jejich středu a odvedou do pevnosti. 
A příští noc se k němu postavil Pán a řekl: “Buď statečný, Pavle; protože tak jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, musíš svědčit i v Římě.” 
Když pak nastal den, srotili se někteří z Židů a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla. 
A těch, kteří se takto spikli, bylo více než čtyřicet. 
Ti přistoupili k velekněžím a starším a řekli: “Zavázali jsme se velikou přísahou, že neokusíme žádný pokrm, dokud nezabijeme Pavla. 
Vy tedy nyní s veleradou dejte vědět veliteli, ať ho zítra přivede k vám, jako byste o něm chtěli zjistit něco přesnějšího. A my jsme připraveni zabít ho předtím, než se k vám přiblíží.” 
O té léčce však uslyšel syn Pavlovy sestry. Přišel tedy, vešel do pevnosti a pověděl to Pavlovi. 
Pavel tedy k sobě zavolal jednoho ze setníků a řekl: “Doveď tohoto mladíka k veliteli, protože mu má něco oznámit.” 
On ho tedy vzal, odvedl k veliteli a řekl: “Vězeň Pavel mě zavolal a poprosil, abych k tobě přivedl tohoto mladíka, že ti má něco říci.” 
Velitel ho tedy vzal za ruku, poodešel s ním stranou a ptal se: “Co mi to máš oznámit?” 
A on řekl: “Židé se dohodli, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do velerady, jako by o něm chtěli zjistit něco přesnějšího. 
Ale ty jim nevěř, protože na něj číhá více než čtyřicet z nich. Ti muži se zapřísáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí. Jsou už připraveni a čekají jen na zprávu od tebe!” 
Velitel tedy toho mladíka propustil a přikázal mu: “Nikomu neříkej, že jsi mi to oznámil!” 
A když si zavolal určité dva setníky, řekl: “Připravte na třetí noční hodinu dvě stě vojáků k cestě do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců. 
A přiveďte zvířata, aby na ně Pavla posadili a bezpečně ho dopravili k vladaři Felixovi.” 
Napsal také dopis tohoto znění: 
“Klaudius Lysiáš zdraví vznešeného vladaře Felixe. 
Tohoto muže Židé zajali a chtěli zabít. Když jsem se však dozvěděl, že je Říman, přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho. 
A protože jsem chtěl zjistit, z čeho jej obviňují, přivedl jsem ho do jejich velerady. 
Tehdy jsem shledal, že jej obviňují kvůli nějakým otázkám jejich Zákona, ale že nemá žádnou vinu zasluhující smrt nebo vězení. 
A když mi bylo oznámeno o úkladech, které tomu muži činili Židé, ihned jsem ho poslal k tobě a jeho žalobcům jsem přikázal, aby řekli před tebou, co proti němu mají. Buď zdráv.” 
Vojáci tedy vzali Pavla, jak jim bylo nařízeno, a odvedli ho v noci do Antipatridy. 
Nazítří s ním pak nechali jet jezdce a vrátili se do pevnosti. 
A ti, když přijeli do Cesareje, doručili vladaři dopis a postavili před něj Pavla. 
Když si tedy vladař dopis přečetl, zeptal se, z jaké je provincie, a když zjistil, že z Kilikie, 
řekl: “Vyslechnu tě, až přijdou také tví žalobci.” A nařídil, ať je hlídán v Herodově paláci.