Skutky apoštolské.
28.
Když se tedy zachránili, zjistili, že se ten ostrov jmenuje Malta. 
A domorodci nám prokazovali neobyčejnou přívětivost. Zapálili totiž oheň a všechny nás přijali, kvůli dešti, který nastal, a kvůli zimě. 
Když pak Pavel nasbíral spoustu roští a přikládal na oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která unikala před teplem. 
Když domorodci uviděli toho hada viset od jeho ruky, říkali jedni druhým: “Tento člověk je určitě vrah! Ačkoli se zachránil z moře, Spravedlnost mu nedovolila žít.” 
On ale setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo. 
Oni však očekávali, že oteče anebo náhle padne mrtev. A když dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili názor a říkali, že je to bůh. 
V těch místech měl pozemky přední muž toho ostrova, jménem Publius. Ten nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil. 
Přihodilo se pak, že otec toho Publia ležel sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu přišel, a když se pomodlil, vložil na něj ruce a uzdravil ho. 
A když se to stalo, přicházeli i ostatní lidé z toho ostrova, kteří byli nemocní, a byli uzdravováni. 
Ti nás také zahrnuli mnoha poctami, a když jsme měli vyplout, naložili nám, co jsme potřebovali. 
Po třech měsících jsme tedy vypluli na alexandrijské lodi se znakem Diových synů, která na tom ostrově přezimovala. 
A když jsme připluli do Syrakus, zůstali jsme tam tři dny. 
Odtud jsme se oklikou dostali do Regia. Po jednom dni pak zavál jižní vítr a my jsme druhého dne přijeli do Puteol. 
Tam jsme nalezli bratry, kteří žádali, abychom u nich sedm dní zůstali. A tak jsme se vydali k Římu. 
Když pak o nás uslyšeli tamější bratři, vyšli nám naproti až k Appiově tržišti a ke Třem krčmám. Když je Pavel uviděl, poděkoval Bohu a nabyl odvahy. 
A když jsme přišli do Říma, předal setník vězně veliteli gardy, ale Pavlovi bylo dovoleno, aby bydlel sám s vojákem, který ho hlídal. 
Po třech dnech se pak stalo, že Pavel svolal přední z Židů a když se sešli, řekl jim: “Bratři, já jsem neudělal nic proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, ale byl jsem jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů. 
Ti mě vyslechli a chtěli propustit, protože na mně nebyla žádná smrtelná vina. 
Když se ale Židé stavěli proti tomu, byl jsem nucen odvolat se k císaři - avšak ne proto, abych nějak obviňoval svůj národ. 
A z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás viděl a promluvil s vámi, protože jsem svázán tímto řetězem kvůli naději Izraele.” 
Oni mu tedy řekli: “My jsme o tobě nedostali z Judska žádný dopis, ani nám nikdo z bratrů nepřišel podat zprávu nebo říci o tobě něco zlého. 
Považujeme však za správné slyšet od tebe, jak smýšlíš; je nám totiž o té sektě známo, že se všude mluví proti ní.” 
A když mu určili den, sešlo se jich mnoho k němu tam, kde byl ubytován, a on jim vykládal a svědčil o Božím království a od rána až do večera je z Mojžíšova zákona a Proroků přesvědčoval o Ježíši. 
A někteří se tím, co říkal, dali přesvědčit, jiní však nevěřili. 
Neměli tedy mezi sebou shodu a začali se rozcházet poté, co Pavel řekl to jedno slovo: “Duch Svatý dobře mluvil k našim otcům skrze proroka Izaiáše, 
když řekl: ‘Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nijak nepochopíte a zrakem uvidíte, ale nijak neprohlédnete. 
Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a svýma ušima ztěžka slyšeli. Své oči pevně zavřeli, aby snad očima neuviděli, ušima neuslyšeli a srdcem nepochopili a neobrátili se abych je neuzdravil.’ 
Ať je vám tedy známo, že toto Boží spasení bylo posláno pohanům, a ti uslyší!” 
A když to řekl, Židé odešli a měli mezi sebou veliké hádky. 
Pavel pak zůstal celé dva roky ve vlastním pronájmu a přijímal všechny, kdo k němu přicházeli, 
kázal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší smělostí a bez překážek.