Římanům.
4.
Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš otec podle těla? 
Byl-li totiž Abraham ospravedlněn na základě skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem! 
Neboť co říká Písmo? “Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost.” 
Tomu, kdo koná skutky, se nepočítá odplata podle milosti, ale podle dluhu. 
Avšak tomu, kdo nekoná skutky, ale věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, se počítá jeho víra za spravedlnost. 
Právě tak i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků: 
“Blaze těm, kterým byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy byly přikryty. 
Blaze muži, kterému Pán už nepočítá hřích.” 
Vztahuje se tedy toto blahoslavení na obřízku, anebo i na neobřízku? Říkáme přece, že Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost. 
Jak mu tedy byla počtena? Když byl obřezán, anebo ještě neobřezán? Nebylo to v obřízce, ale před obřezáním! 
A znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl už před obřezáním, aby byl otcem všech, kdo věří v neobřízce, aby i jim byla přičtena spravedlnost, 
a otcem obřízky těch, kdo nejsou jen z obřízky, ale kteří také kráčí ve šlépějích víry našeho otce Abrahama, která byla před obřezáním. 
Neboť zaslíbení, že bude dědicem světa, nebylo Abrahamovi a jeho semeni dáno skrze Zákon, ale skrze spravedlnost víry. 
Jestliže jsou totiž dědici ti, kteří jsou ze Zákona, pak je zmařena víra a zrušeno zaslíbení. 
(Zákon přece působí hněv; neboť kde není Zákon, není ani přestoupení.) 
Je proto z víry, aby bylo podle milosti, aby zaslíbení bylo jisté všemu semeni, nejen tomu, které je ze Zákona, ale také tomu, které je z Abrahamovy víry. Vždyť on je otcem nás všech 
(jak je napsáno: “Ustanovil jsem tě otcem mnohých národů”) před Bohem, kterému uvěřil, který obživuje mrtvé a povolává věci, které nejsou, jako by byly. 
Abraham uvěřil v naději proti vší naději, takže se stal otcem mnohých národů podle toho výroku: “Tolik bude tvého semene.” 
Neochaboval ve víře: nehleděl na své již umrtvené tělo (bylo mu přibližně sto let), ani na mrtvost Sářina lůna; 
nepochyboval tedy v nevěře o Božím zaslíbení, ale byl posílen vírou, když dal slávu Bohu, 
v plné jistotě, že co Bůh zaslíbil, je schopen i vykonat. 
A proto “mu to bylo počteno za spravedlnost”. 
Že “mu to bylo počteno” však není napsáno jen kvůli němu, 
ale také kvůli nám, kterým to má být počteno, nám, věřícím v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. 
On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.