Římanům.
9.
Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí dosvědčuje v Duchu Svatém, 
že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. 
Neboť bych si přál být sám zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých příbuzných podle těla, 
kteří jsou Izraelité, jimž patří synovství, sláva i smlouvy, vydání Zákona, bohoslužba i zaslíbení, 
jejichž jsou otcové a z nichž podle těla pochází Kristus, který je nade vším, požehnaný Bůh na věky. Amen. 
Avšak ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni, kdo pocházejí z Izraele, jsou Izrael. 
Také ne proto, že jsou símě Abrahamovo, jsou všichni jeho dětmi, ale: “Tvé símě bude povoláno v Izákovi.” 
To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. 
Neboť toto je slovo zaslíbení: “V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.” 
A nejen to, ale také když Rebeka počala z jednoho muže, našeho otce Izáka, dva syny 
(totiž ještě než se narodili a než udělali cokoli dobrého nebo zlého, aby Boží předsevzetí zůstalo podle vyvolení, ne na základě skutků, ale z Toho, který povolává), 
bylo jí řečeno: “Starší bude sloužit mladšímu.” 
Jak je napsáno: “Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem pojal v nenávist.” 
Co tedy řekneme? Je snad u Boha nespravedlnost? V žádném případě! 
Vždyť Mojžíšovi říká: “Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.” 
A tak nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo usiluje, ale na Bohu, který se smilovává. 
Faraonovi přece Písmo říká: “Právě proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.” 
A tak se tedy smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje. 
Řekneš mi však: “Proč je tedy ještě nespokojen? Vždyť kdo se vzepřel jeho vůli?” 
Ale kdo jsi přece ty, ó člověče, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: “Proč jsi mě udělal takto?” 
Nemá snad hrnčíř moc nad hlínou, aby udělal ze stejné hmoty jednu nádobu ke cti a jinou k hanbě? 
A co když Bůh snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, připravené ke zničení, protože chtěl ukázat hněv a oznámit svou moc? 
A co když chtěl oznámit bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, 
totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? 
Jak také říká skrze Ozeáše: “Ne svůj lid nazvu svým lidem a nemilovanou nazvu milovanou. 
A stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: ‘Vy nejste můj lid’, tam budou nazváni ‘Synové živého Boha.’” 
Izaiáš pak volá nad Izraelem: “I kdyby byl počet synů Izraele jako je písku v moři, jen ostatek bude zachráněn. 
Neboť on naplní své slovo ve spravedlnosti, a to rychle; neboť Pán vykoná své slovo na zemi rychle.” 
A jak předem řekl Izaiáš: “Kdyby nám Pán zástupů nezanechal semeno, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni!” 
Co tedy řekneme? Že pohané, kteří spravedlnost nevyhledávali, dosáhli spravedlnosti, totiž spravedlnosti z víry, 
avšak Izrael, který vyhledával spravedlnost Zákona, k zákonu spravedlnosti nedospěl. 
Proč? Protože ji nehledali z víry, ale jako by byla na základě skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu, 
jak je napsáno: “Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení a nikdo, kdo v něj věří, nebude zahanben.”