1.list Korintským.
8.
Ohledně pak toho, co se obětuje modlám: víme, že všichni máme poznání. (A poznání nadýmá, láska však buduje. 
Zdá-li se někomu, že něco ví, ještě nic nepoznal tak, jak by měl znát. 
Jestliže však někdo miluje Boha, ten je jím poznán.) 
Tedy ohledně pojídání toho, co se obětuje modlám: víme, že modla není ničím na světě a že není žádný jiný Bůh než jeden. 
I když totiž jsou někteří takzvaní bohové, ať už na nebi nebo na zemi (jakože je mnoho bohů a mnoho pánů), 
pro nás je ale jediný Bůh - Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán - Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj. 
Ve všech ale toto poznání není. Někteří totiž až dosud jedí věc obětovanou modle s vědomím o modle a jejich svědomí, které je slabé, se poskvrňuje. 
Pokrm nás však Bohu nepřibližuje; neboť budeme-li jíst, nebudeme lepší, a nebudeme-li jíst, nebudeme horší. 
Dejte však pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. 
Vždyť kdyby někdo spatřil tebe, který máš poznání, jak sedíš u jídla v chrámu model, nebude snad svědomí toho, kdo je slabý, povzbuzeno k tomu, aby jedl věci obětované modlám? 
A tak kvůli tvému poznání zahyne slabý bratr, pro kterého zemřel Kristus. 
Když tedy takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. 
A proto, jestliže pokrm pohoršuje mého bratra, nebudu už nikdy jíst maso, abych nepohoršil svého bratra.