1.list Korintským.
13.
Kdybych mluvil jazyky lidí i andělů, ale neměl bych lásku, stal jsem se dunícím kovem nebo řinčícím činelem. 
A kdybych měl proroctví a rozuměl všem tajemstvím a veškerému poznání a kdybych měl všechnu víru, takže bych i hory přenášel, ale neměl bych lásku, nejsem nic. 
A kdybych všechen svůj majetek vynaložil na krmení chudých a kdybych vydal své tělo ke spálení, ale neměl bych lásku, nic mi to neprospěje. 
Láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nenadýmá; 
nechová se nepatřičně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nemyslí na nic zlého; 
neraduje se z nepravosti, ale raduje se s pravdou; 
všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. 
Láska nikdy neselhává. Avšak proroctví, ta zaniknou, jazyky, ty přestanou, poznání, to bude zmařeno. 
Částečně totiž poznáváme a částečně prorokujeme, 
ale jakmile přijde to dokonalé, tehdy to, co je částečné, zanikne. 
Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě; když jsem se však stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. 
Nyní totiž vidíme jako v zrcadle, zastřeně, ale potom tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám tak, jak jsem byl také sám poznán. 
Nyní pak zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.