2.list Korintským.
3.
Začínáme zase doporučovat sami sebe? Cožpak potřebujeme, jako někteří, doporučující listy k vám nebo od vás? 
Vy jste náš list zapsaný v našich srdcích, list, který znají a čtou všichni lidé. 
Je přece zjevné, že jste list Kristův zhotovený naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na masitých deskách srdce. 
A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu: 
Ne že jsme sami o sobě způsobilí, abychom si něco mysleli sami o sobě, ale naše způsobilost je z Boha, 
který nás také učinil způsobilými služebníky nové smlouvy, ne litery, ale Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje. 
Jestliže pak služba smrti, literami vyrytá do kamenů, byla slavná, takže synové Izraele nemohli pohledět do Mojžíšovy tváře kvůli slávě jeho obličeje, která byla pomíjející, 
jak by tím spíše neměla být slavná služba Ducha? 
Jestliže totiž služba odsouzení měla slávu, služba spravedlnosti se ve slávě rozhojňuje mnohem více! 
Vždyť vzhledem k té nesmírné slávě ani to, co bylo oslaveno, v tomto ohledu oslaveno není. 
Jestliže totiž to pomíjející přišlo skrze slávu, mnohem spíše je ve slávě to, co zůstává. 
Jelikož tedy máme takovouto naději, mluvíme tak otevřeně, 
a ne jako Mojžíš, který kladl na svou tvář roušku, aby synové Izraele nehleděli k cíli toho, co mělo pominout. 
Jejich mysli se však zatvrdily. Až do dnešního dne totiž zůstává při čtení Staré smlouvy tatáž rouška neodkrytá, neboť se odnímá jen v Kristu. 
Když tedy bývá čten Mojžíš, na jejich srdci leží až do dnešního dne rouška. 
Jakmile se však člověk obrátí k Pánu, je ta rouška odstraněna. 
Ten Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda. 
My všichni se pak s odkrytou tváří zhlížíme v Pánově slávě jako v zrcadle a jsme proměňováni v tentýž obraz, od slávy k slávě, jako od Pánova Ducha.