2.list Korintským.
12.
Jistě pro mě není užitečné, abych se chlubil; přistoupím však k viděním a zjevením od Pána: 
Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví. 
A znám takového člověka (zda to bylo v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví), 
který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit. 
Takovým se tedy budu chlubit, ale sebou samým se chlubit nebudu, jedině snad svými slabostmi. 
Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nemoudrý, řeknu pravdu; zdržuji se však, aby si snad někdo o mně nemyslel více, než při mně vidí nebo ode mne slyší. 
A abych se nesmírností těch zjevení nadmíru nepovyšoval, byl mi jako trn do těla dán Satanův anděl, aby mě bil, abych se nepovyšoval nadmíru. 
Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mne odešlo, 
ale řekl mi: “Moje milost ti stačí; vždyť má moc se dovršuje ve slabosti.” Nejraději se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc. 
Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť když jsem slabý, tehdy jsem silný. 
Stal jsem se nemoudrým, když se chlubím, ale vy jste mě k tomu donutili. Já jsem přece měl být chválen vámi - vždyť jsem nebyl o nic horší než ti veleapoštolové, i když nejsem nic. 
Znamení apoštola byla mezi vámi vykonána ve vší vytrvalosti, ve znameních, divech i zázracích. 
Vždyť v čem jste byli ukráceni oproti ostatním církvím kromě toho, že jsem vám já sám nebyl na obtíž? Odpusťte mi toto bezpráví! 
Hle, jsem připraven přijít k vám potřetí a nebudu vám na obtíž. Nehledám totiž to, co je vaše, ale vás. Děti přece nemají střádat pro rodiče, ale rodiče pro děti. 
Já tedy milerád zaplatím náklady; i sám sebe vynaložím za vaše duše, i když čím více vás miluji, tím méně jsem milován. 
Ať je to však jakkoliv, nebyl jsem vám přítěží. Prý jsem ale chytrý a dostal jsem vás lstí! 
Oklamal jsem vás snad skrze někoho z těch, které jsem k vám poslal? 
Požádal jsem Tita a poslal jsem s ním toho bratra. Oklamal vás snad Titus? Nechodili jsme ve stejném duchu? Nešli jsme stejnými šlépějemi? 
Znovu si myslíte, že se před vámi obhajujeme? Mluvíme před Boží tváří v Kristu, a to všechno, milovaní, kvůli vašemu vybudování. 
Bojím se totiž, abych vás, až přijdu, neshledal jinými, než bych si přál, a abych já nebyl vámi shledán jiný než byste si přáli: aby snad nebyly sváry, závidění, hněvání, soupeření, pomluvy, šeptání, nadutosti a nepokoje; 
aby mě snad, až znovu přijdu, můj Bůh mezi vámi neponížil, takže bych truchlil nad mnohými, kteří předtím padli do hříchu a nečinili pokání z nečistoty, smilstva a z nestydatosti, kterou napáchali.