Filipským. 1. Pavel a Timoteus, služebníci Ježíše Krista, všem svatým v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, s biskupy a diakony: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Pokaždé, když si na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu (neboť za vás všechny při každé své modlitbě stále s radostí prosím) za vaši účast na evangeliu od prvního dne až doposud. Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, je také do dne Ježíše Krista dokončí. Je přece správné, abych o vás všech takto smýšlel, protože vás mám v srdci: vy všichni jste spoluúčastníci mé milosti, jak v mém vězení, tak v obraně a potvrzování evangelia. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech toužím s láskou Ježíše Krista. A modlím se za to, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala v poznání a ve vší vnímavosti, tak abyste rozeznávali důležité věci od nedůležitých, abyste byli upřímní a bezúhonní až do Kristova dne a byli naplněni ovocem spravedlnosti, které nesete skrze Ježíše Krista ke slávě a chvále Boží. Chtěl bych však, bratři, abyste věděli, že to, co mě potkalo, přispělo spíše k prospěchu evangelia, takže celé císařské gardě i všem ostatním je známo, že mé vězení je pro Krista, a mnozí bratři v Pánu se spolehli na mé vězení a mají mnohem větší smělost mluvit slovo beze strachu. Někteří sice kážou Krista ze závisti a nevraživosti, jiní však z dobré vůle. Jedni hlásají Krista ze ctižádosti, neupřímně a mají za to, že mi k mému vězení přidají soužení; druzí však z lásky, neboť vědí, že jsem postaven k obraně evangelia. Ale co na tom! Aspoň se jakýmkoli způsobem, ať už naoko nebo opravdově, káže Kristus. A z toho se raduji a budu radovat i nadále. Vím totiž, že se mi to díky vaší modlitbě a přispění Ducha Ježíše Krista obrátí ve vysvobození, podle mého dychtivého očekávání a naděje, že v ničem nebudu zahanben, ale že ve vší smělosti bude jako vždy tak i nyní Kristus veleben na mém těle, ať už skrze život nebo skrze smrt. Neboť žít - to je pro mne Kristus a umřít - to je zisk. Jestliže však pro mne život v těle znamená plodnou práci, pak nevím, co si vybrat, neboť mě přitahuje obojí. Mám touhu odejít a být s Kristem, což je zdaleka nejlepší; ale zůstat v tomto těle je potřebnější kvůli vám. Na to tedy spoléhám a vím, že tu ještě pobudu a spolu s vámi všemi tu zůstanu k vašemu prospěchu a radosti víry, aby se vaše chlubení mnou rozhojnilo v Kristu Ježíši skrze můj opětovný příchod k vám. Jenom veďte život důstojný Kristova evangelia, abych ať už přijdu a uvidím vás, anebo když budu vzdálen, slyšel o vás, že stojíte v jednom duchu, že s jednou myslí společně bojujete ve víře evangelia a v ničem se nelekáte protivníků. To je jim jistým znamením zkázy, ale vám záchrany, a to od Boha. Neboť vám bylo pro Krista darováno, abyste v něj nejen věřili, ale také pro něho trpěli, když podstupujete tentýž zápas, který jste při mně viděli a i nyní slyšíte, že je při mně.