Židům.
1.
Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, 
ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil za dědice všeho a skrze něhož také stvořil světy. 
On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; slovem svojí moci udržuje všechno, co je. Když sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech 
a stal se o to vznešenějším, než jsou andělé, oč význačnější jméno než oni přijal za dědictví. 
Vždyť kterému z andělů kdy řekl: “Ty jsi můj Syn; dnešního dne jsem tě zplodil”? A znovu: “Já mu budu otcem a on mi bude Synem.” 
A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: “A klanějte se mu všichni Boží andělé!” 
O andělech sice říká: “On činí své anděly větry a své služebníky plameny ohně.” 
Ale o Synu říká: “Tvůj trůn, ó Bože, je na věky věků; žezlo spravedlnosti je žezlem tvého království. 
Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nepravost; proto tě, ó Bože, pomazal tvůj Bůh olejem veselí nad všechny tvé společníky.” 
A dále: “Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou. 
Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna zestárnou jako roucho. 
Svineš je jako plášť a budou změněna; ty však jsi tentýž a tvá léta nikdy nepřestanou.” 
A kterému z andělů kdy řekl: “Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou”? 
Nejsou snad všichni služebnými duchy, posílanými ke službě těm, kdo se mají stát dědici spasení?