List Jakubův.
2.
Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí. 
Kdyby totiž do vašeho shromáždění přišel muž se zlatým prstenem a v nádherném šatu a přišel by také chudák ve špinavých šatech 
a vy byste věnovali pozornost tomu, který má nádherné šaty, a řekli byste mu: “Ty se posaď pohodlně sem,” ale tomu chudákovi byste řekli: “Ty se postav tamhle, nebo si sedni sem pod moji podnož,” 
neučinili jste pak mezi sebou rozdíl a nestali se z vás soudci se zlými úmysly? 
Slyšte, moji milovaní bratři: Nevyvolil Bůh chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, které zaslíbil těm, kdo ho milují? 
Vy jste však toho chudáka zneuctili. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni k soudům? 
Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, které bylo nad vámi vyhlášeno? 
Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: “Budeš milovat svého bližního jako sám sebe,” činíte dobře. 
Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky. 
Kdokoliv by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě klopýtl, bude vinen všemi. 
Vždyť ten, který řekl: “Nezcizoložíš,” řekl také: “Nezabiješ.” Jestliže tedy necizoložíš, ale zabíjíš, stal ses přestupníkem Zákona. 
Takto tedy mluvte a takto jednejte - jako ti, kdo mají být souzeni podle zákona svobody. 
Neboť na toho, kdo neprokazuje milosrdenství, přijde nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí. 
Co je platné, bratři moji, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? 
Kdyby bratr nebo sestra byli nazí a postrádali by denní pokrm 
a někdo z vás by jim řekl: “Jděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte!” ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co je to platné? 
Tak také víra, nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. 
Někdo ale řekne: “Ty máš víru a já mám skutky.” Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. 
Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. I démoni tomu věří - a třesou se! 
Chceš však poznat, ó marný člověče, že víra bez skutků je mrtvá? 
Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl na oltář svého syna Izáka? 
Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že díky těm skutkům došla víra k dokonalosti? 
Tak se naplnilo Písmo, které říká: “Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost” a byl nazván Božím přítelem. 
Vidíte tedy, že člověk je ospravedlňován ze skutků a ne jen z víry. 
Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rahab, když přijala ty posly a propustila je jinou cestou? 
Jako je tedy tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.