List Jakubův.
4.
Odkud pocházejí války a boje mezi vámi? Není to snad právě z vašich rozkoší, jež svádějí boj ve vašich údech? 
Dychtíte, avšak nemáte, vraždíte a závidíte, avšak nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte. 
Prosíte, avšak nedostáváte, protože prosíte zle, abyste mohli utrácet na své rozkoše. 
Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli si tedy umíní být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem. 
Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Duch, jenž se v nás usídlil, dychtí až k žárlivosti. 
Milost, kterou dává, je však ještě větší. Proto říká: “Bůh se staví proti pyšným, pokorným však dává milost.” 
Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, 
přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte rozdvojenou mysl. 
Dejte se do bědování, truchlete a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. 
Pokořte se před Pánovou tváří a povýší vás. 
Nepomlouvejte jedni druhé, bratři. Kdo pomlouvá nebo soudí svého bratra, pomlouvá a soudí Zákon. Jestliže ovšem soudíš Zákon, nejsi již vykonavatel Zákona, ale jeho soudce. 
Je jen jeden Zákonodárce. Ten může zachránit i zahubit. Kdo jsi ty, že soudíš druhého? 
A nyní vy, kdo říkáte: “Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města; strávíme tam jeden rok, budeme obchodovat a vyděláme” - 
vy přece nevíte, co bude zítra! Vždyť jaký je váš život? Je to pára, která se na chvilku ukáže a potom mizí. 
Místo toho máte říci: “Bude-li Pán chtít a budeme živí, uděláme to nebo ono.” 
Vy se však chlubíte ve své pýše. Všechno takové chlubení je zlé. 
Kdo tedy umí činit dobře, avšak nečiní, má hřích.