Zjevení Janovo.
9.
Když zatroubil pátý anděl, uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem. Byl jí dán klíč od bezedné propasti, 
a když tu bezednou propast otevřela, vystoupil z propasti dým jako dým z veliké pece a dýmem té propasti se zatmělo slunce i ovzduší. 
Z toho dýmu pak vyšly na zem kobylky, jimž byla dána moc - moc, jakou mají pozemští štíři. 
Bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení. 
A bylo jim dáno, ne aby je zabíjely, ale aby je trýznily po pět měsíců. A jejich trýznění bylo jako trýznění od štíra, když bodne člověka. 
(V těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenaleznou ji; budou toužit umřít, ale smrt od nich uteče.) 
Vzhledem byly ty kobylky podobné koním připraveným k boji. Na jejich hlavách byly jakoby koruny podobné zlatu a jejich tváře byly jako tváře lidí. 
Měly vlasy jako vlasy žen a jejich zuby byly jako lví. 
Také měly pancíře jako pancíře ze železa a zvuk jejich křídel byl jako zvuk vozů, když množství koní běží do boje. 
Ocasy měly jako štíři a v těch ocasech byly ostny. A v jejich moci bylo ubližovat lidem po pět měsíců. 
A měly nad sebou krále, anděla propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a v řečtině má jméno Apollyon. 
První “běda” pominulo; hle, potom přichází ještě dvoje další “běda”: 
Když zatroubil šestý anděl, uslyšel jsem jakýsi hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Boží tváří, 
jak řekl šestému andělu, který měl polnici: “Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni u veliké řeky Eufrat!” 
A tak byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení na hodinu, den, měsíc a rok, aby pobili třetinu lidí. 
Počet jezdců jejich vojska byl dvě stě miliónů - zaslechl jsem totiž jejich počet. 
A tak jsem ve vidění spatřil koně a ty, kteří na nich seděli. Měli ohnivě rudé, hyacintově modré a sírově žluté pancíře. Hlavy těch koní byly jako hlavy lvů a z jejich tlam vycházel oheň, dým a síra. 
Těmito třemi ranami, ohněm, dýmem a sírou, které vycházely z jejich tlam, byla pobita třetina lidí. 
Neboť jejich moc je v jejich tlamách a ocasech. Jejich ocasy jsou totiž podobné hadům s hlavami, jimiž škodí. 
Ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou, aby se přestali klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, z kamene i ze dřeva, které nemohou vidět ani slyšet ani chodit. 
Nečinili také pokání ze svých vražd ani ze svého čarodějnictví, ze svého smilstva, ani ze svých krádeží.