Zjevení Janovo.
14.
A hle, uviděl jsem Beránka stojícího na hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíc těch, kteří měli na svých čelech napsané jméno jeho Otce. 
Uslyšel jsem také hlas z nebe, jako zvuk mnoha vod a jako zvuk velikého hromu. A ten zvuk, který jsem slyšel, byl jako když harfeníci hrají na své harfy. 
A zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci; a nikdo se tu píseň nemohl naučit, jedině těch sto čtyřicet čtyři tisíce vykoupených ze země. 
To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde; ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. 
A v jejich ústech není nalezena lest, neboť jsou bez úhony před Božím trůnem. 
Spatřil jsem také jiného anděla, letícího prostředkem nebe, který měl věčné evangelium, aby je kázal těm, kteří bydlí na zemi - každému národu, pokolení, jazyku i lidu - 
jak říká mocným hlasem: “Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu; klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!” 
A za ním letěl jiný anděl se slovy: “Padlo, padlo to veliké město Babylón, neboť napájelo všechny národy vínem svého vášnivého smilstva!” 
A za nimi letěl třetí anděl a říkal mocným hlasem: “Klaní-li se někdo šelmě a jejímu obrazu a přijímá-li její znamení na své čelo nebo na svou ruku, 
i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vlito do kalichu jeho rozhorlení; a bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří Beránka. 
A dým jejich muk bude vystupovat na věky věků. A ti, kteří se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a kdokoli přijme znamení jejího jména, nebudou mít odpočinutí dnem ani nocí.” 
Zde je vytrvalost svatých, zde jsou ti, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru. 
Potom jsem uslyšel hlas z nebe, který mi říkal: “Piš: Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu.” “Ano,” praví Duch, “ať si odpočinou od svých prací; a jejich skutky jdou s nimi.” 
A hle, spatřil jsem bílý oblak a na tom oblaku seděl jakoby Syn člověka. Na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp. 
A z chrámu vyšel jiný anděl a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: “Přilož svůj srp a žni, neboť přišla tvá hodina sklizně, protože sklizeň země dozrála!” 
Tehdy ten, který seděl na oblaku, vrhl svůj srp na zem a země byla požata. 
Z chrámu, který je v nebi, pak vyšel jiný anděl a také on měl ostrý srp. 
A od oltáře vyšel ještě další anděl, který měl moc nad ohněm, a zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: “Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny vinice země, neboť její hrozny dozrály!” 
Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem a sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu. 
A ten lis byl šlapán venku za městem a z lisu vyšla krev až po uzdy koní na šestnáct set honů daleko.