Zjevení Janovo.
21.
Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. 
A já Jan jsem uviděl to svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže. 
A uslyšel jsem mocný hlas z nebe, který říkal: “Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid a Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. 
A Bůh setře každou slzu z jejich očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť první věci pominuly.” 
A Ten, který seděl na trůnu, řekl: “Hle, činím všechno nové.” A řekl mi: “Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.” 
Pak mi řekl: “Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu z pramene vody života zadarmo. 
Kdo vítězí, bude dědicem všeho a já mu budu Bohem a on mi bude synem. 
Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou; a to je druhá smrt.” 
Tehdy ke mně přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli těch sedm koflíků plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou. Řekl: “Pojď, ukážu ti Nevěstu, manželku Beránkovu.” 
Odnesl mě v Duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi veliké město, ten svatý Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe 
a mající Boží slávu. Jeho jas byl podobný nejdražšímu kameni, jako kameni jaspisu, jasnému jako křišťál. 
Měl velikou a vysokou hradbu, měl dvanáct bran a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která patří dvanácti pokolením synů Izraele. 
Tři brány byly z východu, tři brány ze severu, tři brány z jihu a tři brány ze západu. 
Městská hradba měla dvanáct základů a na nich jména dvanácti Beránkových apoštolů. 
A ten, který se mnou mluvil, měl zlatou třtinu, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu. 
(To město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka.) Změřil tedy město tou třtinou - na dvanáct tisíc honů. Jeho délka, šířka i výška jsou stejné. 
Potom změřil jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loket lidské míry, která je mírou anděla. 
Jeho hradba byla postavena z jaspisu, ale město bylo čisté zlato podobné čistému sklu. 
Základy městské hradby byly ozdobeny všemi drahokamy: první základ byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, 
pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chryzolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. 
A těch dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá z těch bran byla z jedné perly; a ulice toho města byla ze zlata čistého jako průhledné sklo. 
Ale neviděl jsem v něm žádný chrám; neboť jeho chrámem je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. 
A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby v něm svítily, neboť ho rozzářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek. 
Národy spasených se budou procházet v jeho světle a králové země do něj přenesou svou slávu a čest. 
Jeho brány nebudou ve dne nikdy zavírány (nebude tam totiž noc). 
Přenesou do něj slávu a čest národů, 
avšak rozhodně do něj nevejde nic znečišťujícího ani působícího ohavnost a lež, ale jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově knize života.